- Úvod
Problémy má zemědělství na celém světě. Ostatně jaký by byl svět bez problémů…? Jenže aktuálně to jsou již problémy ohrožující. Ohrožující nejen existenci zemědělství jako jednoho z pilířů národních hospodářství, ale hlavně ohrožující potravinovou bezpečnost, potažmo dostatek potravin. V Evropě jsme si za posledních mnoho let zvykli, že máme veškerých potravin dostatek. Nedostatek potravin předchází nepokojům, hladu a nakonec smrti. Kdo zná alespoň trochu historii lidstva, ten ví. Ohrožování regionálního zemědělství v širším slova smyslu je tedy jeden z faktorů, který ohrožuje bezpečnost obyvatelstva země nebo skupiny zemí. Proč? Inu protože jak nás učí historie, na konci toho všeho je válečný stav. Tento válečný stav potenciálně podněcuje zemědělská politika v celé EU, a to včetně těch národních politik. Doufejme jen, že to je způsobeno pouze diletantstvím, lehkovážností a nerozumem.
Dost však skepse. Zemědělství čelí, jako již často, velkým změnám. Tyto změny jsou ekonomické, sociologické, agronomické a ekologické. Právě ekologie by měla být v popředí zájmu tak, aby veškeré nutné změny nebyly překotné a byly jasně definovány a především řízeny. Změna v zemědělství v ČR i celé EU je zcela na místě a musí respektovat přírodu. Jinak to nejde. Chceme přeci chránit vodu, půdu, přírodu jako celek.
2. Souvislosti kolem Green Dealu
Problém číslo jedna je Green Deal – Zelená dohoda pro Evropu a vše kolem. Bohužel platí, jako vždy, všeho moc škodí. Celý koncept není ve své podstatě špatný. Je opravdu potřebný. O tom není pochyb. Ale jeho uchopení a především realizace je tragicky amatérská. Bez jakékoli jasné dopadové studie zde byly započaty změny v duchu Green Dealu. Z toho se stalo nové náboženství. Ve jménu ekologizace a uhlíkové neutrality nesmíme obhospodařovat významné procento svých pozemků. Musíme tzv. pěstovat úhory, na nichž nesmíme vyrábět jakoukoli produkci. Neexistuje v tom logika, protože úhor nepomáhá přírodě, ani nikomu jinému a jen ho všichni zaplatíme přes i tak nízkou sazbu dotací z veřejných zdrojů. Ve jménu ekologizace jsou často bez rozmyslu zakazovány účinné látky, díky čemuž se pak musí vkročit do pole s postřikovačem častěji. Má to tedy opačný efekt. Ekologické zemědělství je potřeba podporovat. Jenže ani to se neděje v potřebné míře. Čelíme dále velice náročnému systému omezení a zákazů. Neznám jiné odvětví, kde by bylo tolik restrikcí. Možná to spočívá ve vlastní podstatě zemědělství. Ostatní hlediska celého Green Dealu jistě znáte. Pokud ne, doporučuji si je vyhledat.
Hrajeme si zde na cosi jako uhlíkovou neutralitu. Na jednu stranu extrémní tlak na ekologizaci a na straně druhé zde dochází den co den k bezcelním dovozům i klasickým dovozům potravin a zemědělských komodit ze třetích zemí, vč. Ukrajiny. Dovážíme do EU rádoby kvalitní hovězí maso z Jižní Ameriky, řepku z Austrálie, palmový olej z vypalovaných pralesů atd. Tomu uhlíková stopa nevadí? A to nechci vůbec ani rozvádět téma kvality, resp. nekvality těchto produktů, včetně reziduí pesticidů a klamání spotřebitele. V některých z těchto zemí jsou stále používány účinné látky pesticidů, které jsou v EU již řadu let zakázány. Děje se zcela legálně to, že se pančuje český potravinářský mák technickým mákem původem ze zemí mimo EU. To je absolutně nepřijatelné! A je možné, že v tomto tématu se lze bavit i o absolutním selhání státního a evropského aparátu, vč. zdravotnického! Lze to třeba žalovat? Nevím a nemám prostor to řešit. Ostatně diletantský přístup velké řady politiků počínaje politiky komunálními a konče těmi v Evropské radě je stejně nepostihnutelný a jejich arogance moci přesáhla veškerou mez. Všechny vlády ČR za posledních 30 let neudělaly pro dobro českého zemědělství téměř nic, a to píši zcela vážně a zoufale. Nejde jen o finanční podpory, ale i o všechno ostatní, např. o podnikatelské prostředí v zemi, které se za poslední dobu enormně zhoršilo. Problémy neřeší ani kompenzace a dotace. Dotace jako takové jsou zlo, opravdu zlo. Je potřeba se od tohoto zdroje co nejvíce odtrhnout. Jenže za aktuálního stavu to je z ekonomických důvodů nereálné. Mimochodem z ekonomického pohledu na věc není vůbec nutné cokoliv dotovat, když je to ekonomicky silné. Nebo-li, pokud by byla cena zemědělských výrobců odpovídající přiměřeným nákladům, tak by dotace v zemědělství vůbec nemuseli existovat. Ostatně, původní důvod dotací v zemědělství je náhrada za to, aby byla řádně udržována funkční krajina se všemi socio-ekologickými aspekty. Nikoliv, aby byla snížena cena potravin. Zemědělci jsou tak rukojmí politiků, protože z celé potravinové vertikály na ně připadá extrémně nízký podíl ceny. Bohužel však musím konstatovat, že tržní prostředí je ve velké řadě případů nefunkční. Jak je možné, že např. jeden kg pšenice prodá zemědělec za 4 Kč do mlýna, mlynář následně prodá mouku za cenu cca 8 Kč za kg a následně se objeví mouka na pultech obchodního řetězce za 30 Kč/kg? Řetězec má v tomto případě téměř 400 % marže. Prostě reklamy v televizi a jinde něco stojí. Tak jim nejen to platíme pěkně všichni. Cest, jak z toho ven je mnoho. Jenže politici jsou ti, kdo vytváří podmínky. A podmínky nahrávají tomuto korporátnímu zlu. Snad se lidé jednou probudí a pochopí, že je lepší utratit své úspory za kvalitnější, regionální potravinu místo drahé dovolené, auta či jiné pomíjivé věci. Je prokázáno, že konzumace méně kvalitních potravin vede ke zdravotním problémům, které mohou být fatální. Vždyť třeba zelenina a ovoce českého původu mizí z trhu, resp. jejich pěstitelé nejsou schopni cenově konkurovat zahraniční produkci, která je dotována z národních zdrojů. Zkrátka společný trh EU má různé podnikatelské podmínky a ty podmínky jsou tvořeny ve velké míře politiky. Obecně velkým přínosem a příslibem do budoucna se mohou zdát volby do Evropského parlamentu, které nás v roce 2024 čekají.
3. Byrokratický systém
S tím vším souvisí extrémní byrokratická buzerace. Nikdo z politických garnitur ani nezahájil kroky vedoucí k opaku. Politici jen žvaní. Například spousta zemědělců by jistě chtěla své produkty finalizovat. Jenže v celé té cestě stojí výrazné množství překážek, velké množství klacků pod nohama, které na tu cestu naházel stát a někdy EU. Ano, lze cíle dosáhnout, ale na úkor výrazného množství času, finančních prostředků a zdraví. Zjednodušení jakéhokoli systému je zatím v nedohlednu. Velmi rád se přesvědčím o opaku a snad státnímu aparátu křivdím. Byrokraticky velice náročné jsou i veškeré žádosti o některé dotační tituly. Vypadá to, že vůbec neexistuje provázanost mezi státními institucemi. A to je nám neustále vtloukáno do hlavy téma digitalizace.
4. Zpět k dotacím
Mezi nejvíce skloňovaným pojmem v rámci nové Společné zemědělské politiky je tzv. redistributivní platba na první hektary, jež je v ČR nejpřísnější z celé EU. Resp. její výše odpovídá 23 % z celkových přímých plateb. Jedná se tedy o platbu na prvních 150 ha. V ČR je toto procento nejvyšší v celé EU. Je tedy jasné, že jsou v tomto systému výrazně zasáhnuti zemědělci obhospodařující cca 400 až 1000 ha. U nich se celý dopad tohoto politického rozhodnutí projevuje negativně nejvíce. Chápu to a nezpochybňuji to. Politici tyto prostředky přerozdělují a mají za to mít zodpovědnost, je to na jejich bedrech. Proto na to mají plné právo. Rozhodnutí o vysokém procentu redistributivní platby mělo tedy výrazně pomoci zemědělcům, kteří hospodaří na menší výměře. Z mého profesního okolí to ale nevidím. Zřejmě zde opět chybí dopadová studie politických rozhodnutí a vše je děláno tzv. horkou jehlou. Což je absolutně neslýchané. Hospodaří se přitom s velmi vysokými částkami veřejných financí. Bohužel se stává velmi často to, že o odborných věcech rozhodují neodborníci a leckdy i ztroskotanci, prospěcháři, politické loutky a diletanti.
5. Konec trpělivosti
Z těchto a mnohých dalších důvodů jsou zemědělci v celé EU v poslední době na nohách. Dále velmi krátce.
Jaké problémy tedy aktuálně české zemědělce tíží:
a.) Bezcelní dovozy zemědělské produkce do EU z Ukrajiny. Tyto dovozy přesáhly únosnou mez. A to tím, že sráží cenu komodit, komplikují logistiku a především jsou potenciálním zdrojem zdravotních problémů. Neexistuje jediný racionální důvod proč v tom pokračovat. V EU bude přede žněmi 2024 cca 3 x větší množství pšenice na skladech než v letech kdykoli před tím. Vedení EU by jasně mělo definovat, co s touto produkcí dělat a ne vytvářet překotná rozhodnutí. Zemi postižené válkou je třeba vždy pomoci. Ale tento stav destabilizuje hospodářství celé EU a nakonec může způsobit i kolaps.
Zemědělec pracuje od rána do večera. Když pak má někdy volněji a nepracuje, tak pracuje v mysli, protože přemýšlí nad svou prací, jinak by jeho práce nebyla efektivní, den je zkrátka moc krátký. Zemědělec musí s trochou nadsázky ovládat biologii, fyziku, chemii, matematiku, ekonomiku, ekonomii, bankovnictví, stavebnictví, opravu a obsluhu strojů, agronomii, zootechniku, veterinářství, anatomii a fyziologii zvířat a rostlin, mikrobiologii, meteorologii, entomologii, psychologii, právo, informatiku, marketing, management a další. V tom všem tkví pojem selský rozum. Je to rozum, který má přímočaré myšlení založené na univerzalitě dovedností a vědomostí, chápe tak věci v kontextech. A to vše za mrzký peníz, který je mu dán za podmínek, které vytvářejí politici. Když konečně se dostane ve svém podnikání k zisku, je dehonestován, že má hrůzné zisky a to přeci mít nesmí. Média velmi často nepřemýšlejí nad svým jednáním, které ovlivňuje veřejné mínění. Zemědělec jako škůdce krajiny a přírody. To je neustále opakující se klišé. Jenže zemědělec je poslední, kdo by přírodě a krajině chtěl vědomě ubližovat. Vždyť ho živí, souzní s ní a má ji rád. Pokud někdy vznikne problém, tak velmi často to souvisí s nižší odbornou vzdělaností jedince, případně se jedná o neohlídání dané situace. Zemědělec by často rád upravil krajinu tak, aby byla prostupnější pro všechny, aby zadržovala více vody, aby byla prospěšná pro veškerý život, aby byla ku prospěchu všech. Jenže velice často narazí na majetkoprávní problém ohledně půdy, na níž by daná opatření realizoval. Někteří majitelé pozemků nemají pro přírodu pochopení.
b.) Je zcela na místě revize dotační politiky ze strany ČR i celé EU.
Podporovat cílenou neprodukci je scestné. Podpora je především také nutná v odvětvích zemědělské vědy a výzkumu, v nichž byla EU do dnešních dní velmi konzervativní. Zcela tristní je také ochrana zemědělského půdního fondu. Chráněny před developery musejí být přeci i půdy s nižší bonitou, než udává zákon. Je to smutné. Obchod s půdou se stal velice oblíbenou kratochvílí, kterou vykonává téměř každý, kdo umí alespoň trochu číst a psát. Spekulace se zemědělskou půdou by měla být jednoznačně zregulována legislativně.
c.) Je nutné přestat si hrát na lepší, než jsme. Nebo-li nebýt papežtější než papež. Velmi lidově řečeno, avšak velice často skloňováno. Zkrátka naše vlády a ministerstva pokud přijmou jakékoli nařízení EU, tak nesmí toto nařízení komplikovat a výrazně zpřísňovat. Vede to pak k nerovné hospodářské soutěži, což jednoznačně postihuje primárně prvovýrobu. Vrážejí pak dýku do zad vlastním lidem.
d.) Čeští zemědělci mají problém i s rozšířením ploch erozně ohrožených. Domnívám se, že východisko je pochopitelně v nových technologiích zakládání porostů plodin s nízkou ochrannou funkcí. Takové technologie jsou však závislé na pořízení finančně velmi náročné mechanizace. Pokud MZe ČR nařídí A musí zkrátka podpořit to B, tedy výrazně podpořit nákup mechanizace vhodné do protierozních technologií. A to pro všechny zemědělce, nikoliv pouze pro ty zbylé, jež provozují živočišnou výrobu.
e.) Je úplně jedno, jestli zemědělec hospodaří na 20 ha nebo 2 000 ha. Je úplně jedno, jestli je zemědělec členem té či oné nevládní organizace. Všichni mají stejné problémy. Politici jsou a byli vždy hybateli a je zcela nutné, aby již konečně začali poslouchat hlas také zemědělců. Argument, že zemědělci tvoří malou volební základnu, je scestný. Na zemědělce je navázána velká řada oborů. A zemědělci mají sousedy, kamarády, příbuzné a ve svém regionu mají kolikrát větší vliv na veřejné mínění, než si mnozí uvědomují. Věřím a pevně doufám, že se toto uvědomění dostane také k vrcholným politikům. Jinak nezbude totiž jiná cesta, než je nahradit lidmi, kteří to budou myslet opravdu vážně a zahodí své osobní pohnutí stranou.
f.) Hromadné skupování zemědělské půdy za účelem spekulace, zastavování zemědělské půdy (nejen té s vysokou bonitou), hromadné skupování zemědělských společností. To vše vede k polarizaci společnosti. Vzniká nová šlechta, historie se opakuje. Pozemky a hlavně zemědělské subjekty v zemi budou patřit pouze několika vlastníkům. Tito pseudozemědělci nemají vztah k místu. Je to důkaz toho, že podpora malých a místních zemědělců vůbec nefunguje. Člověk, který nemá vztah k místu, kde zemědělsky hospodaří, nemůže nikdy hospodařit zcela správně. Výjimky se jistě najdou, ale není jich mnoho. S tím vším souvisí i fakt, že existují majitelé půdy, kteří jen pobírají zemědělské dotace, aniž by na pozemku sami skutečně hospodařili. Možností, jak to udělat, mají několik.
g.) Nestabilita systému a vysoká proměnlivost nařízení, zákazů, dotačních podmínek a dalších rozkazů ze strany národních vlád i EU. To je to, co zcela znemožňuje dlouhodobé plánování. Není pak možné racionálně reagovat na daná nařízení apod. Pokud vám někdo nařídí měsíc před počátkem setí, že nesmíte to či ono, tak jaksi mrháte náklady za osivo, které jste nakoupili atd. Tento zcela destabilizovaný systém za podpory některých nepružných institucí způsobuje dlouhodobý stres a strach z toho, co přijde zítra či pozítří, neustálé obavy o to, co zase vymyslí chytrý mozek úředníka od stolu v hlavních městech. A jsem znovu u odbornosti, která velmi často chybí na místech, která rozhodují o podmínkách naší práce. Na druhou stranu opravdu kvituji častou spolupráci, která v některých případech funguje mezi výzkumnými pracovníky a sférou rozhodování o daných věcech.
h.) V neposlední řadě trápí snad každého zemědělce v ČR zjednodušování informací a dehonestace zemědělců založená na nedostatku informací, odtrženosti veřejnosti od přírody a výrazné neodbornosti laické veřejnosti. Co s tím? Komunikovat. Jen komunikace zemědělců s veřejností může obrátit zlo v dobro, změnit špatné k lepšímu, ukázat, že svět je lepší než si myslíme.
Jsme všichni na jedné lodi. Chovejme se tak, abychom se měli hezky a měli to tady hezké. Spolupracujme a buďme vděční životu.
Chuť do zemědělství mi nikdo nevezme. Ale už je opravdu na čase se ozvat.
Přeji všem lidem dobré vůle hezké zítřky!
Ing. Jan Bursík, v.r.
předseda představenstva Statku Domašín a.s.